Členové kapely
Stálí
Jarda Haratický
zakladatel kapely, autor většiny písniček, kytarista, zpěvák, hráč na foukací harmoniku, milovník dobrých vín
Iva Hovorková
aranžérka všech písniček, hráčka na flétny, klavíristka, kytaristka, mandolinistka, perkusistka, zpěvačka, milovnice dobrých vín
Rejka Balcarová
kytaristka, zpěvačka, perkusistka, fotografka, webařka, obdivovatelka milovníků dobrých vín
Hosté
Roman Zajíček
stálý host - dobro, banjo
Alexander Jurman
elektrický kontrabas
Robert Štolba
bicí
O písničkách v šuplíku, příjemných setkáních, dobrém víně a muzice
Začalo to náhodným setkáním
Jardy s Eliškou na burčákobraní. Hrálo se a zpívalo a později z toho vzniklo: „Zkusíme to spolu?“
První schůzka v podkroví v Benicích s kupkou textů na stole, sklenkou dobrého bílého a pár akordy. Během dalších setkání se postupně se narodila písnička Rána a pak pár dalších. A protože nápady přinášejí další nápady, narodil se nápad, že by časem z těch textů, co se už dlouho těšily na hudební kabátek, mohlo být CD.
Jenže to by chtělo někoho dalšího, aby do těch písniček každý dal něco svého, obohatil je a také si v nich něco svého našel. A takový „někdo“ se dost těžko hledá. Je to jako najít dobrého partnera nebo přítele, všichni máme jiné chutě, spousta těch, co by byli ti praví, jsou už zadaní jinde a najít toho, kdo „sedne“, není úplně snadné. A tak šel čas zatím jen ve dvou, písničky se hrály a zpívaly, k tomu se vždy něco dobrého vypilo a snědlo. Pak se přidal a zase odešel jeden muzikant.
A potom přišla pandemie, svět zchroml a ztichnul, ale hudba chtěla žít
Ukázalo se, že Iva, která by se Jardovi líbila do party, ale zdála se být moc daleko, se díky nutnosti přesunu do digitálního světa výrazně přiblížila. Jarda jí poslal pár nahrávek, aby písničky zkusila obléknout. Zkusila. Původně bluegrassové kytarovky začaly putovat z jednoho počítače do druhého a zase zpátky a některé se změnily skoro k nepoznání.
A pak jsme se sešli, tentokrát už ve třech. Samozřejmě s vínem. Písničky z digitálního zakletí ožívaly pod našima rukama a nás to moc bavilo. Pomalu přišel čas pronajmout studio a také najít název pro náš spolek.
Velký milovník vína Jarda v tom měl jasno: název musí být o nás a taky o vínu. Tak tedy…DOBRÝ ROČNÍK trio.
Písničky si ale řekly o basu a bicí, a tak s námi byl ve studiu i Saša a Robert. Pak Jarda u sklenky dobrého vína pustil první mixy Romanovi a ten se svým trochu stydlivým úsměvem řekl, že by taky rád přidal něco k dobru. 🙂
Během setkávání ve studiu
jsme si řekli, že studio je fajn, ale zahrát si spolu na pódiu je úplně jiný zážitek. A že až se CD narodí, bylo by hezké ho pokřtít – samozřejmě v září na festivalu v Benicích. Jenže křest je veliká událost a je třeba se na ní trochu připravit. A jak jinak než na koncertech? Zodpovědný budoucí kmotr Marek Cihlář nás tedy pozval do Třeboně a Plané nad Lužnicí. Nám se na pódiu zalíbilo a začali jsem si pohrávat s myšlenkou, že bychom se opravdu mohli ze studiového projektu proměnit v živou kapelu.
A pak najednou už před námi byl jen finální mastering. Jenže CD potřebuje nejen zvukovou, ale také vizuální tvář. Tehdy přišla fotografka Rejka a prožili jsem s ní fajn den na začátku léta.
Pak uběhla letní dovolená a po ní Eliška řekla, že se rozhodla odjet tam, kam jí srdce již dlouho vede, do Irska.
a byla to veliká radost, kterou s námi sdíleli naši hudební přátelé. Když Jarda na pódiu říkal, že křtem kapela nekončí, jen my jsme věděli, že je tato sklenka Dobrého ročníku dopitá.
Volba nové zpěvačky byla snadná. Věděli jsme totiž, že Rejka není jen fotografka a bylo nám s ní dobře. Jí se písničky také zalíbily a…